úvod devitalizace práce v Anglii CV rodina odkazy |
Bůh nám dal tělo, duši a ducha, abychom je aktivně používali. Boží láska k nám neustále promlouvá – a slyšet Její hlas – znamená používat těchto darů. Máme privilegium ptát se a poslouchat odpovědi, svěřovat se Mu, konverzovat s Ním… Přijímat Jeho Lásku a péči, ale i Jeho řád, zákony, soudy a rozhodnutí. Bůh je náš Stvořitel a Otec. Nevěřit v Něj, v Jeho láskyplný vztah k nám, to je jako kdyby vlastní děti nevěřily v existenci a lásku svých rodičů. A nekomunikovat s Ním – to je jako kdyby děti nemluvily s vlastními rodiči. Bůh nás ke svému životu nepotřebuje, to my - potřebujeme Jeho. My jsme Boha nestvořili, to On stvořil nás. My neumíme vdechnout život ani mouše, natož člověku, ale On – je Dárcem našich životů, je Stvořitelem a milujícím Otcem. A co víc, sám nám říká ve svém psaném Slově – v Bibli - a prokazuje nám to ve svém Synu Ježíši i svým Duchem, že nás vždy miloval a stále miluje. Nemusel by nás milovat, ale On to chce! Chce nás milovat, dal nám věčný život a rady, jak žít. Nemusíme žít podle Jeho rad, když nechceme, protože nám dal svobodnou vůli. Bůh nikoho nenutí. v tom je naše svoboda. Bůh nám ukázal, že existuje život, a to život věčný, ale i jeho opak – neživot, věčná smrt. Ukázal nám a stále ukazuje, co vede k tomuto životu a co ke smrti. Víra v Něj a v to, co říká, je podobná jako víra dětí v to, co jim řeknou rodiče. Nemohu nebo nedokážu si to ověřit, ale věřím, důvěřuji. Vím, že mě tato důvěra zachová při životě. Když se malé dítě naklání nad propastí a rodič na něj zakřičí : Zpátky! – pak uposlechnutí rovná se záchraně života a neuposlechnutí - znamená smrt. Podobné je to s Bohem a s námi. Jdeme-li špatnou cestou, cestou hříchů, náš Otec na nás volá: Zpátky, mé dítě, obrať se ke Mně! Je jenom na nás, zda uposlechneme. Vše, co potřebujeme, je víra, láska, poslušnost. Všechno podstatné, co potřebujeme, máme od Boha. Nazí se rodíme a nazí umíráme, nazí stojíme také před Bohem. My Ho neoslníme tím, jaké máme hmotné bohatství, ale ani svou chudobou, ani tím, co všechno jsme nastudovali a vybudovali, ani tím, když neznáme a neumíme skoro nic. Máme knihu všech knih, Bibli, psané slovo Boží. Máme Boží přítomnost, Jeho nekonečnou lásku i zákon, jeho trvalý zájem a péči o každého osobně. Každý den můžeme vnímat, co nám Bůh říká. Někdo si možná řekne: Já přece věřím v Boha a věřím v Krista. To nestačí? Ne! To nestačí! Protože i ďábel věří v Boha a v Krista – a přesto víme, že je veskrze špatný a že to s ním nakonec velmi zle dopadne, protože skončí v ohnivém jezeře. Micheáš 6:8: "Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem."
Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá:
Bůh k nám mluví - např. skrze náš život, události, rodinu, školu, zaměstnání, skrze vesmír, přírodu a její tvorstvo a úkazy, skrze lidi – co říkají, dělají, jak se jim daří, jak jim můžeme být bratrem a sestrou. Promlouvá k nám skrze naše tělo, nemoci, zdraví, bolesti i radosti, skrze naše city, vnímání a tušení, skrze naši duši i ducha. Bůh k nám promlouvá skrze vše, čím jen může. Mohou to být i věci, hudba, obrazy a umění vůbec, příběhy, knihy, filmy, rádio, televize, počítač, internet atd. Jenom pozorně, s pokorou a vnitřním ztišením naslouchejme.Hledejme Ho, obracejme se k Němu, pravému zdroji moudrosti, lásky a pravdy. Bůh k nám může promlouvat i bezprostředně svým Božím Duchem – nejen skrze něco nebo někoho. Neustále nás vyzývá: Slyš! Máme se ztišit a naslouchat. Nebojme se Ho hledat, i když jsme k víře nikdy nebyli vedeni. Nebojme se Ho, ani když jsme hříšní a víme, že jsme spáchali mnoho zlého. Bůh nám chce a dokáže odpustit. On pozná pravé pokání, před Ním jsme jako nazí a neoklameme Jej žádnou lží – protože On hledí přímo do našeho srdce. Bůh nás tak miloval, že poslal na svět svého jednorozeného Syna Ježíše Krista, aby žádný, kdo v Něj věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3:16) Nesmíme ale poslouchat – a už vůbec ne následovat - to, co je zlé, protiboží, co je ďábelskou nápodobou Boha. Jsou lidé, kteří vůbec nepřemýšlejí, jen pasivně přijímají to, co se jim nabízí - že žít se má jen pro tento náš krátký život. Řídí se heslem „Žít a užít!“, žijí jen pro hmotné věci a různé zážitky. Jsou lidé, kteří si zakládají na své vlastní důležitosti a pěstují svou pýchu. Jsou lidé, kteří tvrdí, že věří jen sami v sebe. Ti všichni žijí v klamu a stali se otroky velkých lží. Jedna velká lež a lest, které podléhá v dnešní době mnoho lidí, je víra v cosi, ne v konkrétního milujícího Boha, ale v jakousi všezahrnující duchovně-filosofickou směsici, která obsahuje pravdu i lež dohromady. Tito lidé jdou za duševními a duchovními zážitky, krmí jimi své věčně nenasycené ego - ale je jim vzdálena skutečná pravda, poslušnost, pokání, oddanost, bratrská láska, pokora, následování. Místo k Bohu, se obracejí k různým silám, dokonce i protibožským, ďábelským, mnohdy – aniž by si to plně uvědomovali. Je to směr, který lidi duchovně i duševně – a mnohdy i fyzicky – zdánlivě naplňuje, avšak vede je po bludných cestách plných lží a nápodoby skutečné pravdy a v důsledcích tak kráčejí do temnot, nikoli do světla. Podobné svody a klamy měl na mysli apoštol Petr, když vyzýval: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ (Skutky 2:40) Tyto lži a lsti jsou staré jako svět a jejich autorem je otec lži - ďábel. Ten není jen součástí nevinných pohádek a bájí, ale je zlou realitou, která na duchovní svět neustále útočí, až do té chvíle, kdy bude navždy poražen a spolu s ním všichni jeho příznivci a následovníci. Ďábel nenávidí Boha, ví, že bude nakonec zničen, ale do té doby se snaží Boží dílo kazit. Je třeba vědět, jaký je – že je to lhář a napodobitel Božího díla. Od začátku stále používá podobných triků. Míchá pravdu a lež, převléká se za „anděla světlosti“, svádí a intrikuje. Miluje temnotu – v tom duchovním slova smyslu. To, co je v jádru odporné, lakuje narůžovo, činí to atraktivním a naopak to, co je v jádru krásné, se snaží člověku zošklivit. Bůh nám daroval život – ale nejen ten dočasný, smrtelný, ale hlavně život věčný. U koho, kde a s kým ho prožijeme? Tělesnou smrtí zdaleka nic nekončí. Před Božím soudem staneme jednou všichni, ať v jediného Boha věříme nebo ne. Tam už nám nepomůže žádná lež, žádná výmluva. Tento náš dočasný život je sice krátký, ale rozhodujeme v něm o celé své budoucnosti. Neodkládejme své rozhodnutí někam do budoucna, třeba až na „příští životy“, protože my jsme za svůj život plně zodpovědní už dnes – a právě teď o něm rozhodujeme. Ty, kdo čteš tyto řádky a víš, že ještě zcela nepatříš Bohu, našemu milujícímu a spravedlivému Otci, že jsi ještě vědomě a plně nepřijal lásku a oběť Ježíše Krista a nevydal jsi Mu zcela svůj život, zachraň se tím, že budeš hledat pravdu a nedáš si pokoje, dokud nenajdeš jedinou Cestu, Pravdu i Život. Nevěř tomu, že Bůh není a nevymlouvej se, že existuje mnoho náboženství, že je mnoho Pravd a Cest, že Bůh se nachází ve tvé vlastní vůli a vědomí, že ty sám jsi vlastně Bůh, nebo že Bůh není konkrétní Osoba, že nemá žádná pravidla, žádný zákon a že je to vlastně všechno určitě nějak „jinak“..… Prosím, hledej poctivě pravdu, slyš Boha, mluv s Ním a očekávej odpověď. Přijmi dar víry – ještě dnes, dar záchrany, jako dar Boží lásky, který si nikdo nezasloužíme, ale přesto je nám nabízen. Čti Bibli a používej jejích rad. Používej i daru přemýšlení a daru možnosti rozmlouvat s Bohem, ptát se Ho na všechno. Podívej se, prosím, důkladně na osobu jménem Ježíš Kristus, který o sobě říká: Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Neodkládej to na později, vždyť nikdo nevíme, co bude zítra. Obrať se právě teď k Bohu a řekni Mu, že lituješ svých hříchů, že Jeho dar víry přijímáš, že právě od teď chceš žít s Ním a podle Něj. Prosím… Káťa |
Asi roční Debora s dědou v létě 2002
Debora
|
Debora s tátou a babičkou Debora s dědečkem a s mámou |
... a Debora s rabínem Sidonem v prosinci 2005. |
Mé rostliny aneb "Co se vejde na 1 panelákový balkón": Tento koníček tu zabral již tolik místa, že jsem ho přesunul na samostatný web www.plody-na-lodzii.wz.cz Ukázka z jeho obsahu: Mé 3 postřehy z jejich pěstování: 1) Když chci pěstovat něco krásného, proč by to nemohlo současně i plodit? 2) Zjistil jsem, že plodiny nejsou o nic méně krásné než ty oficiálně "okrasné". Připadá mi teď nesmyslné dělit zahrádku na "užitkovou" a "okrasnou" část. Je to degradace těch nejúžasnějších a nejzázračnějších rostlin!!! 3) Ony vůbec nejsou hloupé. Kdo z nás ví jak jenom z nerostných látek vytvořit mandli? A mandloň to umí. Nikdo jiný (dokonce ani žádná jiná rostlina) v celém známém vesmíru než pomerančovník zase neví, jak udělat z hlíny pomeranč. Atd. (:--)) čT2 - Václav Cílek: EKO-ZAHRADY |
úvod devitalizace práce v Anglii CV rodina odkazy |